Raná specializace, časté téma, na které se rodiče ptají přímo čí nepřímo. Ranou specializaci, charakterizuji tréninkovou koncepci zaměřenou na okamžitý výkon. Na prvním místě je v tomto případě vítězství a úspěch. K dosažení se pak využívají všechny možné prostředky a formy, které vedou nejrychleji k cíli, tedy k momentálnímu úspěchu. Při této koncepci je zanedbána všeobecná příprava a stále stejný způsob zatížení (monotónní a stereotypní) vede často k jednostrannosti a následně k četným zraněním. Možnost zranění je velký negativní dopad rané specializace. Tato zranění jsou způsobena oslabením nezatěžovaných svalů a naopak přetěžováním svalů zatěžovaných. U dětí, které jsou ještě ve vývoji, může dojít a dochází k zakřivení páteře, k poruchám kloubů a svalového aparátu a k bolestem s tímto spojeným. Charakteristické je pro toto trénování také, tvrdost, cílevědomost, vážnost. V pozdějším tréninkovém rozvoji je možná limitace ve výkonech. Například vyčerpání adaptačních podnětů, kdy nastává tzv. tréninková bariéra.

Otázka rodiče: "pokud chci hvězdu v konkretním sportu, nemůže přece dělat jiné sporty, je to ztráta času!" Pravdou je opak, dítě by mělo dělat různé sporty. Díky jíním sportům, díte získává, větší přehled nad svým tělem a dostává se do situacích, které ho později nemůžou překvapit. Čím více pohybových aktivit v dětství, lépe se rozvijí vrozené schopnosti, dítě si je jistější vlastním tělem a posune ho to vpřed. Příklad, chceme u dítěte zlepšit postřeh – nemusím ho nutit míčkem házet o stěnu, ale ho naučím sporty jako badminton, ping pong a díky těmto sportům, získá potřebný postřeh spolu s koordinaci pohybu, navíc, naučí se další dva sporty. Každý sportovec, který dělá sport závodně, by neměl mít problém s jakýmkoliv běžným sportem. Pokud se mu vysvětlí pravidla, měl by být natolik schopný, je daleko snadněji zvládnout než ne sportovec.

Dítě nepotřebuje zákony a přesný řád, dítě potřebuje si hrát. Díky hrám, se daleko lépe učí a více ho to baví. Pokud mu dáme´za úkol, že každý den bude opakovat stejné věci, brzy ho to přestane bavit. Je třeba dítě inspirovat, zabavit, vymýšlet věci, které nikdy nedělal, objevovat své možnosti a překonávat je, to vše zábavnou formou. Dítě není kopie rodiče, rodič ho nekoriguje dle obrazu svého, dítě si musí vytvořit vlastní. My (rodiče a trenéři) jsme od toho, ukázat dítěti veškerou škálu pohybových aktivit.

Slobodan Rusko